Johnny

13. listopadu 2017 v 15:23 | Kallistó |  Stories
Kdysi ještě za mých mladých studentských let jsem psaní milovala, ovšem prokrastinace je sice nenápadná mrška, ale dokáže napáchat velké škody. Většina mých (dle mého tehdejšího názoru) geniálních prací proto nikdy neskončila na žádném papíře či v počítači. Vždy jsem došla do fáze "ano teď mě něco napadlo" poté následovala fáze "domýšlím detaily" a skončilo to těsně před fází "napsat to někam".
Jediné co jsem jakž takž sepsala a opravdu se to dá i číst, je tato kraťoulinká povídečka.
Tak tedy enjoy


Starým rodinným domem se ozvalo šumění a poté první tóny písně vycházející z Gramofonu.


Klap...
Klap...
Klap...
...

Krok střídal krok, ač jemné však na staré prkenné podlaze velmi hlasité našlapování se pomalu blížilo k obývaku. Osmnáctiletý John svíral ve své pravačce pistoli, nebyl zkušený střelec, nikdy v ruce zbraň nedržel, ale vždy je něco poprvé.
Skřípění a vrzání podlahy ustalo. Už by vážně potřebovala vyměnit, ale povídejte to jeho otci, věčný ignorant a opilec. Stál u krbu, o který se lehce opíral a v levé ruce svíral láhev alkoholu. Zaslechl skřípění podlahy a otočil se.
,,Áále můj milovaný synek," prohodil ironicky.
,,Vždy jsem chtěl skvělého syna, který by byl mou chloubou," lokl si whisky, kterou svíral v levé ruce.
,,A místo onoho syna mám tebe." Hořkost a znechucení sálaly z jeho otce na míle daleko.
John se mohl jen v duchu dohadovat, zda jeho otec zrudl ze zuřivosti nebo z nadbytku alkoholu.
,,Umři ty zasraný bastarde nikdy ses neměl ...," ale Johnův otec už nikdy větu nedokončil...


PRÁSK...
PRÁSK...
...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama